Na Horní Mísečky – 22 km
Z centrálního parkoviště 
po cestě na Rovinka a dále na Třídomí. Odbočíme vlevo cestou číslo 12 (značení KRNAP) na Horní Mísečky.Krásné výhledy na Špindlerův Mlýn a první přehradu na Labi. Vrátíme se buď po 
přes tři kopce, nebo pohodlnější cestou přes Janovu horu zpět na Rovinku a dále do Benecka.
Sněžka – 11-14 km
Výchozí místo Horní Malá Úpa – dojedeme Krkonošským cyklobusem – provoz červen – září. Od Pomezních buď po stoupáme přes Soví sedlo, Jelenku, Svorovou horu na Sněžku. Procházíme všemi výškovými stupni (velmi hezké značení Krkonošského národního parku) až na kamenitý vrchol Sněžky 1602 m n.m. (nová poštovna). Sestupovat budeme po ke Slezkému domu a po 
Obřím dolem zpět do Pece pod Sněžkou.
Výchozí místo Pec pod Sněžkou, po kolem kabinové lanovky na Sněžku a pokračujeme po k místu připomínajícímu slavnou hornickou historii Obřího dolu – tzv. Kovárně (otevřené štoly – info: 499 874 298) – první zpracování železné rudy. Přímo naproti na svahu Studniční hory se nám nabízí pohled na Čertův hřebínek a na vynikající přírodovědné lokality – Čertovu rokli a Čertovu zahrádku.
Chvíli po té, co vyjdeme z lesa, se objeví po pravé straně vodárna pro Sněžku – nesprávně bývá nazývána „trkač“, správně jde o Peltonovu tubínu. Otevírá se nám pohled na protější Úpskou jámu lemovanou Úpskou hranou a skrývající nejznámější krkonošskou zahrádku – Krakonošovu.
Kolem Dixova kříže vyjdeme kamenitou cestičkou k polské boudě – Slezký dům a po kamenité cestě až na vrcholek Sněžky. Zpět můžeme použít kabinovou lanovku do Pece pod Sněžkou nebo sejít pod lanovkou po 
na Růžohorky a dále po do Pece pod Sněžkou.
Pramen Labe a Sněžné jámy – 15 km
Z Horních Míseček jdeme (v letním období kyvadlovou dopravou po Masarykově horské silnici) na Zlaté Návrší a k Vrbatově boudě. Silnice vznikla před 2. světovou válkou v souvislosti s budováním vojenských obranných zařízení na hřebenech Krkonoš. Tehdejší pohnutou historii předmnichovské republiky připomínají „řapíky“ – malé betonové bunkry, roztroušené nejen na hřebenech Krkonoš). Po hraně Labského dolu pokračujeme k Pančavskému vodopádu (nejvyšší 140 m vysoký vodopád). Na svazích Pančavské jámy pod námi se rozkládá Schustlerova zahrádka, místo s nejbohatší květenou české strany Krkonoš, pojmenované na počest významného krkonošského badatele prof. Schustlera, který již v r. 1923 formuloval první návrh na prohlášení Krkonoš za národní park. Dojdeme k rozporuplné betonové Labské boudě, která byla postavena na místě dřevěné boudy, která v roce 1964 vyhořela.
Podle počasí a našich sil můžeme odbočit přímo k prameni Labe nebo pokračovat Koňskou cestou po k Sněžným jamám (300 m hluboké srázy na jejíž hraně stojí polská meteorologická stanice připomínající hrad WAWEL a dále na Violík a Českou budku (Cesta přátelství), kde odbočíme k prameni Labe.
Na Rozcestí u čtyř pánů (název připomíná prudké majetkové spory, které zde panovaly mezi českými a slezskými šlechtici v 16. a 17. století), pokračujeme po žluté k Vrbatově boudě kolem kamenné mohyly, která připomíná dějiště sportovní tragédie z roku 1913, kdy ve sněhové vánici během běžeckých závodů zahynul přední český lyžař Bohumil Hanč a jeho kamarád Václav Vrbata.
Kotel – 12 km
Z Horních Míseček (dojedeme autem, autobusem či přijdeme z Benecka přes Rovinka pěšky) vystoupáme na Zlaté Návrší k Vratově boudě (v letním období kyvadlovou dopravou). Po kolem Harrachovech kamenů (skalní tory) s nádherným výhledem do údolí pokračujeme na Růženčinu zahrádku a stoupáme do Kotelského sedla. Následuje klesání k proslulé horské chatě Dvoračky a nové Štumpovce. Zpět jdeme Krakonošovou cestou přes Malou a Velkou kotelní jámu na Horní Mísečky.
Rýchory – Rýchorský prales
Rýchory jsou nejvýchodnější součástí Krkonoš a dosahují až do výše 1033 m.n.m. (Dvorský les). Rýchory jsou považovány za nejméně porušené místo v celých Krkonoších. Na vrcholku rýchorského hřbetu stojí Rýchorská bouda. Nezapomeňme se také z blízké vyhlídky, pozůstatku po Maxově Boudě, porozhlédnout po východních Krkonoších, jejichž úžasné panoráma s majestátně se tyčící Sněžkou. Rýchorský prales (Dvorský les) je lokalita vyhledávaná především fotografy pro svoji romantičnost a přirozenou krásu místních lesů, jež jsou ojedinělé hustým výskytem buků. Zakrslé a do bizardních tvarů pokroucené stromy, větve porostlé mechem, ale také cenné byliny, to vše vytváří podivuhodnou atmosféru místa, kam jen sporadicky pronikají sluneční paprsky.